Karlu Čapkovi bylo 2. června 2021 uděleno Čestné občanství městské části Praha 10 in memoriam. Ocenění převzaly Kateřina Trlifajová a Katherine Kastner, pravnučky Čapkovy sestry Heleny.
Praha 10 a především Vinohrady jsou spojeny se jménem velikána české literatury, se slavným spisovatelem, novinářem, dramatikem, ale i překladatelem a fotografem Karlem Čapkem. Ten se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, ale jeho rodiče se přestěhovali do Úpice. V roce 1915 ukončil studium filosofické fakulty UK v Praze a následně odjel studovat do Berlína a Paříže. Díky své nemoci se vyhnul útrapám a bojům první světové války, v roce 1917 krátce působil jako domácí učitel třináctiletého Prokopa Lažanského na zámku v Chýši. Toto povolání pro něj však nebylo, a proto se věnoval novinařině, od roku 1917 pracoval v Národních listech a potom v Lidových novinách. V letech 1921 až 1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla a v letech 1925 až 1933 byl předsedou Československého PEN klubu.
V roce 1925 se spolu s bratrem přestěhovali do nové dvojvily se zahradou v Úzké ulici (dnes se ulice jmenuje Bratří Čapků a nachází se v Praze 10 – Vinohradech). Stavba ve stylu tzv. národního slohu vznikla podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Dům skrývá dvě vily s totožnými, zrcadlově obrácenými dispozicemi. Spisovatel Karel Čapek obýval se svým otcem pravou část domu, do levé se nastěhoval bratr Josef s rodinou, který si v podkroví zřídil malířský ateliér. Významnou součástí domu byla rozsáhlá zahrada orientovaná k jihu, na jejíž podobě se podílel architekt Karel Dudych. Zahrada, která byla společná, se stala ústředním tématem knihy Zahradníkův rok.
Ve vile a na zahradě se konala pravidelná páteční setkání, která vešla ve známost jako společnost „pátečníků“. Schůzky pátečníků se staly symbolem první republiky, přicházely sem špičky tehdejší české inteligence - spisovatelé, básníci, novináři, lékaři, politici, kteří tu každý pátek odpoledne pod Čapkovým neformálním vedením rozebírali politické a literární události týdne. Nejvýznamnějším hostem býval prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který sem chodil rád, neboť s chutí diskutoval a hlavně zde měl možnost poznat názory mladší generace. Mezi návštěvníky patřili i ministr zahraničí a pozdější prezident Edvard Beneš a politik Jan Masaryk. Dále sem přicházeli spisovatelé Eduard Bass, Karel Poláček a Vladislav Vančura, historik Josef Šusta a mnozí další. Na setkání neměly přístup ženy, dokonce ani herečka Olga Scheinpflugová, manželka Karla Čapka, která se do vily přistěhovala v roce 1935.
Ke konci života, po Mnichovské dohodě, byl Karel Čapek terčem politických útoků. Jedním z důvodů bylo i jeho přátelství s prezidentem T. G. Masarykem, o němž napsal třísvazkovou knihu Hovory s T. G. Masarykem a Mlčení s T. G. Masarykem. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše, kde je jeho památník. Karel Čapek zemřel ve své vile na Královských Vinohradech 25. prosince 1938 na následky zápalu plic. K jeho smrti jistě přispělo zklamání z mnichovské dohody, pronásledování, kterého se dočkal na konci první republiky, i obavy o budoucnost naší země.
Karel Čapek proslul krásnou češtinou, obrovskou slovní zásobou, používáním neobvyklých slov, několikanásobných větných členů, stejně jako rozvitých souvětí. Zprvu spolupracoval při psaní se svým bratrem Josefem Čapkem – např. Zářivé hlubiny nebo Krakonošova zahrada. Jeho prvním samostatným dílem byla kniha Boží muka. Obavu z vynálezů, které mohou zničit svět, zobrazil v dílech Továrna na absolutno nebo Krakatit, který byl i zfilmován. Z dalších knih napsal například Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy nebo Zahradníkův rok. Dále napsal volnou trilogii spojenou podobnými filosofickými myšlenkami a závěry. Jedná se o knihy Hordubal, zfilmována v roce 1937, Povětroň a Obyčejný život. Jako varování před fašismem vznikl v roce 1936 román Válka s mloky. Nelze nezmínit ani cestopisy K. Čapka, které jsou spíše zachycením zvláštností a zvyků těchto zemí - Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska a Cesta na sever.
V novinách psal především velké množství sloupků a fejetonů, které vycházely v různých souborech. O stěhování a o okolí svého vinohradského bydliště psal Karel Čapek v dobových textech a fejetonech, jde například o dílka Ten, jejž stěhují, Strašidla nebo Periferie.
Byl nejen výborným spisovatelem, ale o jeho skvělém fotografickém umění svědčí i velký úspěch fotografické knihy Dášeňka čili život štěněte, která vyšla v několika desítkách vydání. Kromě Dášenky napsal pro děti i knihu Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek.
Karel Čapek se také proslavil jako dramatik. Napsal například komedii Loupežník, která se dočkala filmové podoby v roce 1931, drama R.U.R., kde poprvé zaznělo dnes v celém světě užívané slovo robot, Ze života hmyzu, které napsal spolu s bratrem Josefem, nebo Věc Makropulos. Obavu z Hitlera a z fašismu promítl i do her Bílá nemoc a Matka.