Programy primární prevence rizikového chování se zaměřují na předcházení problémům spojených s užíváním návykových látek a dalších forem rizikového chování u osob, které dosud nevykazují rizikové chování.
Základním východiskem pro poskytování služeb v rámci programů primární prevence je systémová teorie. Systémová teorie předpokládá, že každý jev, tedy zdraví i nemoc (v našem případě závislost na návykových látkách nebo jiné formy rizikového chování), je důsledkem neustálé interakce různých systémů. Jedná se především o systémy intrapersonální (psychické a somatické), interpersonální (rodina, vrstevníci apod.) a sociální (prostředí, sociální klima apod.). Na úrovních těchto systémů lze definovat rizikové a protektivní faktory pro vznik závislosti a jiných forem rizikového chování.
Zároveň se vychází z bio-psycho-socio-spirituálního modelu osobnosti, tj. individualita jedince je ovlivňována biologickými, psychologickými, sociálními a spirituálními faktory. K užívání návykových látek dochází v určitém vztahovém systému. Bio-psycho-socio-spirituální model popisuje kontext mezi drogou, uživatelem (i potenciálním) a sociálním prostředím. Primární prevence rizikového chování včetně užívání návykových látek zaměřuje svou pozornost právě prvky a vztahy v rámci tohoto modelu:
Člověka – primární prevence vyhledává a cíleně pracuje s rizikovými osobami a cílovými skupinami
Prostředí - primární prevence rozlišuje tři úrovně (společnost-rodinu-vrstevníky), které významně ovlivňují chování jedince a jeho postoje k návykovým látkám
Drogu – primární prevence podává pravdivé a úplné informace o charakteru, účincích, způsobech aplikace, potenciálu pro závislost atd.
Primární prevence, která se na rozdíl od prevence sekundární a terciární (zaměřené na jednotlivce) obrací na populaci jako celek a na cílové skupiny, si klade jako obecný cíl zabránit poruchám zdraví (ve smyslu tělesném, duševním i sociálním).
Programy primární prevence rizikového chování zohledňují rizikové a protektivní faktory, které se na vzniku problémového chování mohou podílet a které se zároveň dají v rámci poskytovaných služeb primární prevence ovlivnit.
Rizikové faktory jsou vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které zvyšují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich užívání. Rizikové faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec - rodina - škola - vrstevníci - společnost.
Jedinec
Mezi rizikové faktory na úrovni jedince patří odlišnost, poruchy chování, nízká výkonnost, slabé sociální dovednosti, handicap, chronická traumatizace, neadekvátní sociální vazby, pro-drogové postoje, chybné vnímání škodlivosti drog, efekt drogy, raný začátek experimentování s návykovými látkami, zvědavost.
Rodina
Mezi rizikové faktory na úrovni rodiny patří historie závislosti nebo jiného rizikového chování v rodině, pro-drogové postoje v rodině, nedostatek vzájemné citové vazby rodič - dítě, užívání drog rodiči nebo sourozenci, nejasná pravidla v rodině.
Škola
Mezi rizikové faktory na úrovni školy patří neefektivní program primární prevence, nejasná pravidla týkající se návykových látek nebo jiných forem rizikového chování, nepřátelská atmosféra, aktivity zaměřené především na výkon žáků, podceňování spolupráce s rodiči.
Vrstevníci
Mezi rizikové faktory na úrovni vrstevníků patří extrémní postavení ve skupině, užívání drog vrstevníky nebo výskyt jiných forem rizikového chování, pro-drogové postoje vrstevnické skupiny, vazba na rizikové skupiny nebo organizace.
Společnost
Mezi rizikové faktory na úrovni společnosti patří snadná dostupnost alkoholu a drog, aktivní nabídka návykových látek, pro-drogové normy a hodnoty ve společnosti, společenský stres, náhlá změna společenského klimatu, špatná ekonomická situace ve společnosti nebo nereflektovaný a neřešený výskyt jiných forem rizikového chování.
Protektivní (ochranné) faktory jsou vlastnosti jedince nebo jeho okolí, které naopak snižují pravděpodobnost výskytu experimentování s návykovými látkami nebo jejich užívání. Protektivní faktory lze rozdělit do několika úrovní: jedinec - rodina - škola - vrstevníci - společnost.
Mezi ochranné faktory na úrovni jedince patří zdravé sebevědomí, náboženská víra, dobrý zdravotní stav, sociální dovednosti, adekvátní sociální vazby, schopnost zvládat stresové situace zdravými způsoby.
Mezi ochranné faktory na úrovni rodiny patří stabilní socio-ekonomický status, jasná pravidla odpovídající věku dítěte, dostatek vzájemné citové vazby rodič - dítě, dostatečná péče a přiměřený dohled, prostor pro kvalitní zájmy a záliby, možnost otevřené komunikace, jasné postoje rodiny ve vztahu k návykovým látkám, stabilní sociální zázemí, jasné hranice.
Mezi ochranné faktory na úrovni školy patří jasně stanovená pravidla týkající se návykových látek nebo jiných forem rizikového chování zakotvená ve školním řádu, aktivní zapojení žáků a jejich rodičů do aktivit školy, vstřícná atmosféra ve škole, efektivní Minimální preventivní program, návaznost školních aktivit na kvalitní způsoby trávení volného času.
Mezi ochranné faktory na úrovni vrstevníků patří protidrogové postoje vrstevnické skupiny, respekt vůči jednotlivým členům vrstevnické skupiny, vazba na vrstevnickou skupinu nebo organizaci s dobrým programem.
Mezi ochranné faktory na úrovni společnosti patří stabilní ekonomická situace, dostatek příležitostí k uplatnění při studiu nebo v zaměstnání, jasně stanovené normy a hodnoty ve vztahu k návykovým látkám a jiným formám rizikového chování, vyvážený přístup společnosti v problematice rizikového chování, protidrogové politice, aktivní zapojení obyvatel a organizací do prevence.
Mezi další teoretická východiska můžeme zařadit teorii veřejného zdraví, která vychází z teorie WHO Public Health Model. Veřejné zdraví je definováno jako zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.
Komplexním systémem primární prevence rizikového chování můžeme ovlivňovat způsob života cílové populace, s důrazem na zdravý způsob života bez dopadů rizikového chování a bez drog.
K dalším teoretickým východiskům patří teorie zaměřené na chování člověka, které je spojené s jeho zdravím.
Tyto teorie vycházejí ze sociální psychologie a můžeme mezi ně zařadit např.:
Model víry ve vlastní zdraví - chování vychází z toho, do jaké míry si daný jedinec myslí, že by ho daná nemoc mohla postihnout, a jak závažné by to pro něj mělo důsledky. Tento model souvisí s primární prevencí, především s dostatečnou informovaností cílové populace o a s důsledky takovéhoto jednání.
Teorie motivace k ochraně vlastního zdraví – míra motivace chránit se před nebezpečím záleží na následujících hlediscích: považujete hrozbu za závažnou, připouštíte, že může ohrozit i vás, zjistíte, že se proti ní dá účinně zakročit. Tato teorie je v systému primární prevence opět využitelná, např. v kontextu ovlivňování protidrogových postojů cílové populace a opět v dostatečné informovanosti dětí a mládeže o rizicích spojených s užíváním návykových látek.