V letošním roce se Praha 10 bude věnovat odkazu Josefa Čapka, který je nejen slavným grafikem a knižním ilustrátorem, ale zároveň patří k zakladatelům moderního českého malířství. Navazujeme tak na novodobou tradici, kdy jsme rok 2020 věnovali spisovateli Karlu Čapkovi, rok 2021 architektovi Janu Kotěrovi, rok 2022 Jiřímu Kolářovi a letos se Praha 10 zaměřuje na odkaz Josefa Čapka. K této příležitosti chystá „desítka“ řadu kulturních a vzdělávacích akcí, přednášek, výstav a mnoho dalších zajímavých událostí s tímto významným autorem spojených.
„A co jsem tedy chtěl na té proklaté galéře umění? Netáhlo mne to, být na ní pasažérem; myslím, že jsem chtěl opravdu být na ní řádným námořníkem, až popluje s rozpjatými plachtami.“ (Josef Čapek)
Texty k osobnosti Josefa Čapka
Čtvrtek 23. března 2023 na Vyšehradském Slavíně Uctění památky Josefa Čapka.
25. dubna – srpen 2023, park Jiřího Koláře, náměstí Svatopluka Čecha Výstava ve veřejném prostoru, vernisáž výstavy 25. dubna 2023 od 17:00, Park Jiřího Koláře. Součástí vernisáže je komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy Kristinou Váňovou a otevření malířské zdi „Maluj jako Čapek“ pro malé i velké malíře.
Středa 24. a čtvrtek 25. května 2023 ve 14:00, 15:00, 16:00, 17:00 11., 20. a 22. září od 15:00, 16:00 a 17:00 Inscenovaná prohlídka Vily Karla Čapka, při které vás Josef Čapek provede svým domovem a životem a setkáte se s osobnostmi, se kterými jej sdílel. V hlavní roli průvodce Josefa Čapka se představí Milan Kačmarčík. Kapacita návštěvníků omezena, předprodej vstupenek v pokladně Divadla Mana. Vstupné: 250 Kč dospělí, 150 Kč senioři a studenti Více o akci
Neděle 28. května 2023 od 15:00, zahrada Trmalovy vily Po představení následuje doprovodný program, opékání špekáčku na ohni. Vstup zdarma. Více o akci
Zahrada vily Karla Čapka, termín bude upřesněn Ceremoniální akce na památku Josefa Čapka a jeho významu pro Prahu 10.
Úterý 13. června 2023 od 17:00, Trmalova vila Přednáška PhDr. Pavly Pečinkové, CSc. nám představí Josefa Čapka také jako scénografa pro Městské divadlo na Královských Vinohradech, kde působil jeho bratr Karel jako dramaturg, vytvořil dvacet jevištních výprav. Vstup zdarma. Více o akci
10. září 2023 od 15:00, zahrada Trmalovy vily Po představení následuje doprovodný program, moštování a opékání špekáčku na ohni. Vstup zdarma.
Pondělí 2. října 2023 od 18:00, Prostě Kafe, Kodaňská 555/53 Vyprávění příběhů o bratrech Karlovi a Josefovi. Vhodné pro dospělé i starší děti. Vstup zdarma.
Čtvrtek 19. řijna od 18:00, Vršovické literární centrum Waldes Neformální debata s hosty o životě a díle Josefa Čapka. Kristina Váňová se setká při neformální příležitosti s odborníky na Josefa Čapka a poskytne tak účastníkům různé úhly pohledu na Čapka a jeho tvorbu. Součástí budou i ukázky z literárního díla Josefa Čapka. Vstup zdarma.
Neděle 12. listopadu od 10:30, Kino Pilotů
(autor Michal Ezechel, editace Kristina Váňová)
S Prahou 10 je spojen slavný malíř, spisovatel, grafik a knižní ilustrátor Josef Čapek, který je i autorem celosvětově užívaného slova robot a patří k zakladatelům moderního českého malířství. Josef Čapek se spolu se svým bratrem Karlem nastěhoval v roce 1925 do vily v tehdejší Úzké ulici na Královských Vinohradech. Dnes se tato ulice jmenuje Bratří Čapků a leží v Praze 10. Tuto dvojvilu si nechali postavit bratři Josef a Karel Čapkové v letech 1923 až 1924 podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Josef Čapek se stěhoval do čerstvě dokončeného dvojdomku z vinohradského bytu, kde bydlel s manželkou Jarmilou Pospíšilovou a dcerou Alenou. Dům skrývá dvě vily s totožnými, zrcadlově obrácenými dispozicemi. Josef s rodinou bydlel v levé části domu, kde si v podkroví zřídil malířský ateliér. Významnou součástí domu byla rozsáhlá zahrada orientovaná k jihu, na jejíž podobě se podílel architekt Karel Dudych.
Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově v rodině lékaře Antonína Čapka. Kromě mladšího bratra Karla měl ještě starší sestru Helenu. Dětství strávil v Malých Svatoňovicích a v Úpici u Trutnova, kde Josef vychodil obecnou a měšťanskou školu. V roce 1901 nastoupil do tkalcovské školy ve Vrchlabí a poté pracoval jako dělník v úpické tkalcovně. Jelikož ho však zlákalo malířství, odešel v roce 1904 studovat do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu, kde byl žákem profesorů Emanuela Dítěte, Jana Preislera a Karla V. Maška. Od roku 1905 začal vydávat výtvarné kritiky a teoretické články. S bratrem Karlem přispíval povídkami do různých časopisů. Roku 1910 dokončil studium na Uměleckoprůmyslové škole a na podzim odjel na studijní cestu do Paříže, kam se za ním později vydal i Karel. Právě v Paříži vznikla první verze jejich společné komedie Loupežník. Josef následně odjel do Španělska, kde navštěvoval zdejší galerie. V roce 1911 se vrátil do Prahy, kde spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců a působil jako redaktor jejího časopisu Umělecký měsíčník. Odtud však odešel a od roku 1912 se stal členem umělecké skupiny Mánes a dva roky redigoval časopis Volné směry. Významnější bylo jeho členství ve skupině Tvrdošíjní, kde působil spolu s Janem Zrzavým či Václavem Špálou. V roce 1924 měl svou první samostatnou výstavu. Od roku 1929 byl členem Umělecké besedy. V Čapkově díle se odráží evropské umělecké proudy, především kubismus. V jeho námětech je často zobrazována sociální a protiválečná tematika.
Josef Čapek byl pro vadu zraku zproštěn vojenské služby a nemusel se zúčastnit první světové války. V roce 1919 uzavřel sňatek s Jarmilou Pospíšilovou a 30. dubna 1923 se jim narodila dcera Alenka.
V tvorbě Josefa Čapka se mísí literatura a výtvarné umění. Jeho počáteční literární tvorba byla ve znamení spolupráce s bratrem Karlem. Spolu napsali sbírky povídek Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada nebo divadelní hry Ze života hmyzu a Adam stvořitel. Poté se Josef Čapek věnoval samostatné tvorbě, kdy psal povídky, eseje, divadelní hry nebo výtvarné recenze. Vyšly mu sbírky povídek Lelio nebo Pro delfína a Vinohradské divadlo uvedlo jeho utopickou hru Země mnoha jmen. Od konce 20. let se věnoval tvorbě pro děti. Jeho nejznámějším dílem bylo Povídání o pejskovi a kočičce, které napsal a ilustroval v roce 1929. Dále napsal například prózu Stín kapradiny, knihy Kulhavý poutník a Umění přírodních národů, posmrtně v roce 1947 vyšla knížka Psáno do mraků.
Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů, v letech 1921 až 1939 působil v Lidových novinách a spolupracoval s časopisem Světozor. Dále však působil jako jevištní výtvarník Národního divadla, ale spolupracoval i se Stavovským divadlem či Divadlem na Vinohradech, kdy např. vytvořil kostýmy pro bratrovu hru R.U.R. nebo výpravu pro společnou hru Ze života hmyzu. Důležité je zmínit jeho práci na ilustracích a knižní grafice. Nelze zapomenout i na jeho přínos celosvětového významu, kdy pro bratrovo drama R.U.R. vymyslel slovo robot.
Svým dílem se stejně jako jeho bratr angažoval proti fašismu. Proto v roce 1937 vytvořil cyklus kreseb Diktátorské boty nebo v letech 1938 - 39 protiválečný cyklus Oheň a Touha. Bohužel jeho varování nebylo vyslyšeno a naši republiku obsadila německá vojska. 1. září 1939 byl zatčen gestapem a válku strávil v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. I zde nedobrovolně maloval v táborové dílně, tajně kreslil a psal básně. V únoru 1945 byl deportován do koncentračního tábora Bergen-Belsenu, kde v dubnu 1945 zemřel na tyfus.
Použito v časopise Prahy 10 duben 2023 (autor Kristina Váňová, editace Marcel Pencák)
Josef Čapek studoval do roku 1910 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Patřil k zakladatelům kubistické Skupiny výtvarných umělců, byl členem S.V.U. Mánes. Pod tíhou válečných existenciálních nejistot začal ve své výtvarné tvorbě zpracovávat sociální motivy, zachycoval lidi pohybující se na okraji společnosti. Od počátku dvacátých let byl vyhledávaným knižním grafikem, vytvářil stovky originálních linořezových obálek, ilustroval knihy pro dospělé i děti. Vytvořil téměř 50 výprav pro Národní, Vinohradské a Stavovské divadlo v Praze a Národní divadlo v Brně. Později pro své dílo objevil dětský svět, od třicátých let je námětem jeho obrazů venkovská krajina s figurami dospělých a dětí. Po nástupu nacismu v Německu začaly Lidové noviny otiskovat Čapkovy protiválečné satirické kresby. V letech 1938–1939 namaloval desítky obrazů s námětem ženy v národních barvách, později tyto cykly dostaly názvy „Oheň“ a „Touha“.