Josefu Čapkovi bylo 14. září 2023 uděleno Čestné občanství městské části Praha 10 in memoriam. Ocenění převzala pravnučka Josefa Čapka, paní Helena Krejčíková.
S Prahou 10 je spojen slavný malíř, spisovatel, grafik a knižní ilustrátor Josef Čapek, který je i autorem celosvětově užívaného slova robot a patří k zakladatelům moderního českého malířství. Josef Čapek se spolu se svým bratrem Karlem nastěhoval v roce 1925 do vily v tehdejší Úzké ulici na Královských Vinohradech. Dnes se tato ulice jmenuje Bratří Čapků a leží v Praze 10. Tuto dvojvilu si nechali postavit bratři Josef a Karel Čapkové v letech 1923 až 1924 podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Josef Čapek se stěhoval do čerstvě dokončeného dvojdomku z vinohradského bytu, kde bydlel s manželkou Jarmilou Pospíšilovou a dcerou Alenou. Dům skrývá dvě vily s totožnými, zrcadlově obrácenými dispozicemi. Josef s rodinou bydlel v levé části domu, kde si v podkroví zřídil malířský ateliér. Významnou součástí domu byla rozsáhlá zahrada orientovaná k jihu, na jejíž podobě se podílel architekt Karel Dudych.
Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově v rodině lékaře Antonína Čapka. Kromě mladšího bratra Karla měl ještě starší sestru Helenu. Dětství strávil v Malých Svatoňovicích a v Úpici u Trutnova, kde Josef vychodil obecnou a měšťanskou školu. V roce 1901 nastoupil do tkalcovské školy ve Vrchlabí a poté pracoval jako dělník v úpické tkalcovně. Jelikož ho však zlákalo malířství, odešel v roce 1904 studovat do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu, kde byl žákem Jana Preislera a Ladislava Šalouna. Od roku 1905 začal vydávat výtvarné kritiky a teoretické články. S bratrem Karlem přispíval povídkami do různých časopisů. Roku 1910 dokončil studium na Uměleckoprůmyslové škole a na podzim odjel na studijní cestu do Paříže, kam se za ním později vydal i Karel. Právě v Paříži vznikla první verze jejich společné komedie Loupežník. Josef následně odjel do Španělska, kde navštěvoval zdejší galerie. V roce 1911 se vrátil do Prahy, kde spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců a působil jako redaktor jejího časopisu Umělecký měsíčník. Odtud však odešel a od roku 1912 se stal členem umělecké skupiny Mánes a dva roky redigoval časopis Volné směry. Významnější bylo jeho členství ve skupině Tvrdošíjní, kde působil spolu s Janem Zrzavým či Václavem Špálou. V roce 1924 měl svou první samostatnou výstavu. Od roku 1929 byl členem Umělecké besedy. V Čapkově díle se odráží evropské umělecké proudy, především kubismus. V jeho námětech je často zobrazována sociální a protiválečná tematika.
Josef Čapek byl pro vadu zraku zproštěn vojenské služby a nemusel se zúčastnit první světové války. V roce 1919 uzavřel sňatek s Jarmilou Pospíšilovou a 30. dubna 1923 se jim narodila dcera Alenka.
V tvorbě Josefa Čapka se mísí literatura a výtvarné umění. Jeho počáteční literární tvorba byla ve znamení spolupráce s bratrem Karlem. Spolu napsali sbírky povídek Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada nebo divadelní hry Ze života hmyzu a Adam stvořitel. Poté se Josef Čapek věnoval samostatné tvorbě, kdy psal povídky, eseje, divadelní hry nebo výtvarné recenze. Vyšly mu sbírky povídek Lelio nebo Pro delfína a Vinohradské divadlo uvedlo jeho utopickou hru Země mnoha jmen. Od konce 20. let se věnoval tvorbě pro děti. Jeho nejznámějším dílem bylo Povídání o pejskovi a kočičce, které napsal a ilustroval v roce 1929. Dále napsal například prózu Stín kapradiny, knihy Kulhavý poutník a Umění přírodních národů, posmrtně v roce 1947 vyšla knížka Psáno do mraků.
Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů, v letech 1921 až 1939 působil v Lidových novinách a spolupracoval s časopisem Světozor. Dále však působil jako jevištní výtvarník Národního divadla, ale spolupracoval i se Stavovským divadlem či Divadlem na Vinohradech, kdy např. vytvořil kostýmy pro bratrovu hru R.U.R. nebo několik scén pro společnou hru Ze života hmyzu. Důležité je zmínit jeho práci na ilustracích a knižní grafice. Nelze zapomenout i na jeho přínos celosvětového významu, kdy pro bratrovo drama R.U.R. vymyslel slovo robot.
Svým dílem se stejně jako jeho bratr angažoval proti fašismu. Proto v roce 1937 vytvořil cyklus kreseb Diktátorské boty nebo na protiválečný cyklus Oheň a Touha. Bohužel jeho varování nebylo vyslyšeno a naši republiku obsadila německá vojska. 1. září 1939 byl zatčen gestapem a válku strávil v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. I zde kreslil, maloval a psal básně. V únoru 1945 byl deportován do koncentračního tábora Bergen-Belsenu, kde v dubnu 1945 zemřel na tyfus.