Doc. RNDr. Josefu Sekyrovi, CSc., bylo 11. září 2018 uděleno Čestné občanství městské části Praha 10 in memoriam.
Celosvětově uznávaný vědec, geolog, polárník, horolezec a první Čech na jižním pólu doc. RNDr. Josef Sekyra, CSc., se narodil 24. února 1928 v Novém Městě nad Metují, ale většinu svého života bydlel v Praze 10 - Vršovicích.
Absolvoval gymnázium v Náchodě a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1952 byl pracovníkem Ústředního ústavu geologického v Praze (od roku 1991 Český geologický ústav), od roku 1968 pak externí docent UK v Praze. Zabýval se periglaciální geomorfologií, kryogeologií a širší problematikou velehorských oblastí. Od mládí tíhnul k horolezectví. Proto se ve své práci zajímal o Tatry, Pamír, Kavkaz a severoafrický Atlas.
Účastnil se mnoha expedicí. Během svého vědeckého života strávil dlouhý čas terénními pracemi v oblastech s extrémními klimatickými podmínkami. Pracoval ve vysokých horách, v jeskyních, v pouštích nebo v polárních oblastech Antarktidy. Dvakrát cestoval do Antarktidy, v letech 1966–67 do země královny Maud a Enderbyho země se sovětskými výzkumníky, v letech 1969–70 s americkou expedicí Deep Freeze do Transantarktického pohoří. Dostal se jako první občan našeho státu na jižní pól (26. prosince 1969). Byl autorem 54 prvovýstupů na vrcholy Antarktidy. Americká expedice nalezla fosilní pozůstatky praještěra Lystrosaura, čímž potvrdila teorii o dávném prakontinentu zvaném Gondwana. Účast v americké expedici měla dopad i v republice. Josef Sekyra nebyl na fakultě vítán, o jeho vedení geomorfologie na Přírodovědecké fakultě UK ani nemluvě. Začal se tedy ještě více zabývat terénním výzkumem.
V roce 1961 se doc. Josef Sekyra účastnil mezinárodní expedice na Pamír. Při geologickém průzkumu pracoval v 7 700 m n. m. na Pik Kaufmannu, čímž jako první český horolezec zdolal sedmitisícovku. Roku 1963 se účastnil speleologické expedice do Apuánských Alp v Itálii, kde pracoval v druhé nejhlubší jeskyni světa Antro di Gorchia. Později prozkoumával kráter vulkánu Stromboli. V letech 1974–1976 mapoval Centrální Saharu v Alžírsku. Dále se účastnil geologického průzkumu a mapování Západní Irácké pouště a Centrální Sahary v Libyi. V roce 1989 prováděl mapování a geologický průzkum Syrské pouště. Podílel se i na vyhodnocování leteckých a satelitních snímků Země. Ve spolupráci s NASA se účastnil projektu při výzkumu snímků z Marsu.
Byl uznávaným odborníkem na problematiku pouštního území, s čímž souvisela i jeho sbírka, která dle odborníků patřila k nejrozsáhlejší kolekci na světě. Docent Josef Sekyra uspořádal i několik výstav ze vzorků, které během svých expedicí nasbíral.
Josef Sekyra je autorem řady vědeckých publikací a několika populárně naučných knih, napsal například díla: Velehorský kras Bělských Tater; Působení mrazu na půdu: Kryopedologie se zvláštním zřetelem k ČSR; Metodika základního geologického mapování kvartéru; Geomorfologie sev. Pamíru; Zeměpis velehor napsal spolu s Arnoštem Černíkem; V horách a oázách Antarktidy nebo Zkameněliny v Antarktidě a pohyb kontinentů (se Z. Špinarem).
Josef Sekyra obdržel medaili Cyrila Purkyně za zásluhy o Ústřední ústav geologický, zlatou pamětní medaili Přírodovědecké fakulty UK v Praze za celoživotní dílo a pedagogickou činnost, čestné uznání ministra životního prostředí za celoživotní vědeckou práci při objevování Antarktidy a řadu dalších ocenění, stal se čestným občanem Nového Města nad Metují i Prahy 10.
Josef Sekyra zemřel 10. listopadu 2008.