Selektivní primární prevence je určena po cílové skupiny, u nichž je aktuálně či dlouhodobě zvýšené riziko výskytu rizikových forem chovaní. Je prováděna s cílem zabránit nástupu projevů rizikového chování. Úlohou selektivní prevence je zabránit rozvoji rizikového chování a zamezit případně jeho další progresi.

Intervenční programy jsou určené třídním kolektivům, které jsou ve vyšší míře ohroženy rizikovým chováním, případně se rizikové chování v kolektivu již objevuje. V rámci programu se nejčastěji řeší témata týkající se vztahových potíží mezi spolužáky, nepříznivé sociální klima, kázeňské potíže, neschopnost spolupracovat, problematické vztahy mezi žáky a učiteli, užívání návykových látek a další rizikové chování.

Mezi cíle selektivní primární prevence patří prostřednictvím práce s třídami, kde je zvýšené riziko výskytu rizikových forem chování:

• předcházet vzniku a rozvoji rizikového chování u cílové skupiny a spolupracovat při účinném řešení problematiky rizikových skupin dětí a mládeže
• napomáhat včasnému rozpoznání rozvíjejícího se rizikového chování ve třídě
• napomáhat při diagnostice a řešení problému ve třídě
• zvyšovat pozitivní sociální klima ve třídě a přispět k rozvoji pozitivních vztahů mezi žáky
• zvyšovat schopnost žáků zvládat konflikty nenásilným způsobem; předcházet výskytu agresivního chování, učit žáky vhodným způsobem pracovat s agresí
• rozvíjet sociální schopnosti žáků – schopnost navazovat přátelské vztahy s vrstevníky, komunikovat a spolupracovat s ostatními, schopnost být citlivý k pocitům či potřebám druhých, umět se zdravě prosadit atd.
• podporovat komunikaci mezi žáky a pedagogy; efektivně spolupracovat s třídními učiteli a školními metodiky prevence při řešení situace v třídním kolektivu
• důraz je kladen na práci se třídou jako částí systému školní instituce a na spolupráci s pedagogy.

Hlavním východiskem přímé práce s dětmi a mládeží je práce se skupinou – celým třídním kolektivem; cílem programu tedy není označení žáků jako „problémových“, ale naopak integrace, zvýšení tolerance mezi žáky a posílení soudržnosti skupiny. Realizací programu tak žáci dostávají prostor pro řešení konfliktů ve třídě a navázání lepší spolupráce.

METODY PRÁCE SELEKTIVNÍ PRIMÁRNÍ PREVENCE

Podle stupně zapojení jednotlivců ve třídě:

Skupinové techniky

Skupinové techniky jsou do programu selektivní primární prevence zařazovány s cílem rozvíjet efektivní komunikaci a podporovat spolupráci mezi dětmi ve třídě jako celku. Během těchto aktivit mají děti možnost učit se od ostatních spolužáků, vzájemně si sdělovat svoje názory a zpětné vazby (ať pozitivní či negativní). Skupinové techniky jsou obecně využívány k podpoře pozitivních vztahů mezi dětmi a posílení skupinové koheze, což v důsledku vede k účinnému předcházení rizikovému chování v kolektivu (např. ostrakizaci, šikaně).

Individuální techniky

Individuálních technik při programech selektivní primární prevence využíváme především proto, že dětem umožňují lépe poznat samy sebe, uvědomit si své prožívání, myšlení a postoje, což je v důsledku významné pro celkovou situaci ve třídě. Při reflexi individuálních technik si děti mohou uvědomit vlastní jedinečnost, poznávají názory ostatních, seznamují se s jejich myšlením a prožíváním. Techniky jsou významné i proto, že děti většinou nemají příliš zkušeností s takovou formou sebereflexe.

Podle typu používaných technik:

Sociometrické techniky

Abychom dokázali lépe zmapovat problém ve třídě, potřebujeme získat přehled o vztazích mezi dětmi a seznámit se skupinovými procesy (skupinová dynamika, vytváření podskupin, skupinové role atd.). Pro zmapování pozitivních i negativních vazeb mezi dětmi používáme celou řadu psychosociálních her a technik, např. pohybové sociogramy, malé sociometrie, arteterapeutické techniky zaměřené na orientaci ve vztazích ve skupině. Při sociometricky zaměřených technikách si všímáme zejména interakcí mezi jednotlivými dětmi, jejich verbální i neverbální komunikace, tendence spolupracovat, či nikoliv atd.

Diskuse na dané téma

Při programu selektivní primární prevence často využíváme tematicky zaměřené diskuse, které se nejčastěji týkají situace ve třídě a interpersonálních vztahů mezi dětmi. Program je veden komunitním, nikoliv frontálním způsobem, takže žáci i lektoři sedí při programu v kruhovém uspořádání. Po skončení technik probíhá jejich reflexe, děti dostanou prostor k vyjádření zpětné vazby (hovoří o svých pocitech z techniky či modelové situace, sdělují své postřehy k jejímu průběhu). Děti jsou podporovány ve vlastní aktivitě a vyjadřování vlastních názorů, postojů a pocitů.

Techniky zpětné vazby

Při programu selektivní primární prevence se osvědčují techniky zpětné vazby, které dětem umožňují sdělování pozitivních či negativních zpětných vazeb ostatním spolužákům. Sdělení zpětné vazby má svá pravidla, důležité je, aby (zejména negativní) zpětnou vazbu mohl daný spolužák přijmout a porozumět jí a přitom měl dostatek prostoru k tomu, aby se mohl eventuálně pokusit o nápravu toho, co je mu vytýkáno. Negativní zpětná vazba musí být formulována jako konkrétní, nikoli obecné sdělení a lektoři programu dbají na to, aby se nestala celkovou devalvací daného dítěte.

Podle způsobu vyjádření:

Neverbální techniky

Neverbální techniky dětem umožňují vyjadřovat své pocity, postoje, prožívání,myšlení a vnímání spolužáků jiným způsobem, než jsou běžně zvyklé. Vyjadřování pomocí neverbálních technik není závislé na slovní zásobě, je bezprostřední a pro některé děti snadnější a bezpečnější, než vyjadřování verbální. Důležitým momentem neverbální komunikace je obohacení o osobní zkušenost na zážitkové či prožitkové rovině, což má pro soužití dětí jako skupiny velký význam.

Výtvarné techniky

Do programu selektivní primární prevence zařazujeme také výtvarné techniky, jejichž prostřednictvím děti mohou reflektovat své prožívání, pocity a myšlení jiným než verbálním způsobem. Výtvarné techniky lze využívat také projektivně k orientaci v situaci v  třídním kolektivu. Děti jsou na výtvarné techniky zvyklé ze školní výuky a při programech na ně obecně dobře reagují.

Pohybové a aktivační techniky

Nezastupitelné místo v programu selektivní primární prevence mají pohybové aktivity, jejichž cílem je aktivovat děti, zapojit je do programu, dát jim prostor pro uvolnění napětí a vytvořit podmínky pro soustředěnou práci. Pohybové a aktivační techniky jsou často zařazovány na začátek programu nebo jsou jimi prokládány diskuse a jiné techniky, při nichž děti soustředěně pracují.

Dramatické techniky

Dramatické techniky mají při programu selektivní primární prevence široké uplatnění. Jsou využívány např. k přehrávání modelových situací, které se týkají soužití dětí ve třídě a které mohou být příčinou jejich problémů. Tyto techniky jsou dětmi velmi oblíbené a výhodou je široké spektrum jejich variability.

Relaxační techniky

Relaxační techniky lze při programech využít především ke zklidnění a uvolnění dětí, snížení napětí a načerpání energie. Tyto techniky se velmi osvědčují u neklidných a hyperaktivních dětí, ale také u dětí úzkostných a neprůbojných. Ve většině tříd se vyskytují děti se zmíněnými charakteristikami, a proto je v konkrétních případech zařazení relaxačních technik do programu vhodné.

Další metody práce:

Poradenství s třídním učitelem v průběhu programu SPP, po ukončení programu SPP

V průběhu programu SPP se realizuje schůzka s třídním učitelem před a po každém setkání se třídou, dále vstupní konzultace a výstupní konzultace při ukončení celého programu selektivní primární prevence. Cílem konzultací je především reflexe setkání a poradenství ohledně způsobu práce se třídou po ukončení programu, resp. mezi setkáními (např. jakým způsobem o setkání mluvit ve třídě v období mezi setkáními).