Ing. Antonín Štícha obdržel Čestné občanství městské části Praha 10 dne 21. června 2016.

Plukovník Armády České republiky ve výslužbě Ing. Antonín Štícha se narodil 13. dubna 1924 v Podmoklech, dnes část Děčína. Jeho otec byl italským legionářem. Po ukončení základní školy studoval do října 1938 na reálném gymnáziu v Děčíně. Po mnichovské zradě se rodina přestěhovala do Prahy, kde v červnu 1943 studium na reálném gymnáziu ukončil.

Po maturitě byl nuceně nasazen do továrny Janeček-Wagner v Praze-Michli. Od roku 1939 až do června 1942 dělal spojku br. Novákovi a br. Zelenkovi. Rodiny obou byly za pomoc parašutistům skupiny Anthropoid a Silver A popraveny v koncentračních táborech. Následně byl Antonín Štícha totálně nasazen u firmy Junkers v Köthenu. Na udání mistra byl zatčen a zavřen do pracovního tábora, odkud se mu v únoru 1945 po náletu podařilo utéct. Poté se skrýval v Praze-Vysočanech.

Od 5. května 1945 se účastnil Pražského povstání v jednotce 1. praporu střelce Jana Čapka na Kačerově a v Nuslích. Když se německá nacistická vojska začala stahovat z Prahy, zúčastnil se pronásledování ustupujících Němců do Lahoviček, odkud byl odeslán k náborům dobrovolníků do Klatov, Vimperka, Sušice a okolí.

Po osvobození vstoupil do armády a absolvoval školu důstojníků v záloze, v letech 1946–1948 Vojenskou akademii směr tankový a od roku 1956 do roku 1959 dálkově studoval Vojenskou akademii v Praze. Do roku 1982 velel tankovým jednotkám u Středního a Západního vojenského okruhu a učil tankovou přípravu v Pěchotním učilišti, později Vojenské katedře UK a Českém vysokém učení technickém. Pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, nemohl být povyšován a nemohl zastávat řídící funkce v armádě, třebaže splňoval všechny odborné předpoklady. Do důchodu odešel v roce 1982 a v roce 1990 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka.

Byl členem dorostu Československé obce legionářské (ČsOL), následně i členem ČsOL, Svazu barikádníků a Svazu bojovníků za svobodu. Antonín Štícha zastával v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) různé funkce, několik funkčních období byl předsedou 150. ZO ČSDS Praha 10, předsedou OV ČSBS Praha 10 a předsedou Sdružení Českého národního povstání ČSBS. Od roku 2003 byl členem Ústředního výboru ČSBS a členem předsednictva ÚV ČSBS. OD roku 2003 byl místopředsedou ÚV ČSBS.

Zemřel po udělení Čestného občanství MČ Prahy 10 v roce 2017.