Jiří Kolář 20

MČ Praha 10 si v průběhu roku 2022 připomíná výročí 20 let od úmrtí Jiřího Koláře.
Významný český překladatel, dramatik, básník a výtvarník totiž žil a tvořil na Desítce. Tematickými roky desátá městská část svým obyvatelům postupně představuje významné osobnosti kultury spjaté s jejím územím. Rok 2020 byl takto věnovaný spisovateli Karlu Čapkovi, rok 2021 pak architektovi Janu Kotěrovi.
Více o Jiřím Koláři

 

Banner Jiří Kolář 20

 

 

Program tematického roku Jiří Kolář 20

V průběhu roku 2022 proběhne několik kulturních, ale i vzdělávacích akcí připomínajících tvorbu a život Jiřího Koláře.
 

Předání čestného občanství in memoriam

Čtvrtek 19. května, 11:00, Park Jiřího Koláře
Slavnostní akt proběhne ve vršovickém parku, který byl po Jiřím Koláři pojmenovaný vloni. Ocenění od zástupců MČ Praha 10 si převezme synovec manželky Jiřího Koláře pan Martin Helcl.
 

Rozhovory o Jiřím Koláři a jeho tvorbě

Čtvrtek 26. května, 18:00, ZŠ U Vršovického nádraží
Tematická beseda pro odbornou i laickou veřejnost.
Více o akci
 

Architoulka: Za Jiřím Kolářem, jeho ženou Bělou a dalšími osobnostmi Prahy 10

Úterý 31. května, 11:00 a 17:00, Vinohradský hřbitov
Ve spolupráci s Kotěrovým centrem architektury pořádá MČ Praha 10 vycházky po Vršovicích, ve kterých si přiblížíme architekturu místních budov, spjatých s obdobím Jiřího Koláře a jeho života v Praze 10.
Více o akci

 

Výstava ve veřejném prostoru Jiří Kolář v dekádách – osobnost a tvorba

Červen–prosinec 2022, Park Jiřího Koláře
Vernisáž: 21. června od 14:00

Více o akci
 

Architoulka: Po stopách Jiřího Koláře v Praze 10

Středa 21. září, 11:00 a 17:00, Krymská – Park Jiřího Koláře
Ve spolupráci s Kotěrovým centrem architektury pořádá MČ Praha 10 vycházky po Vršovicích, ve kterých si přiblížíme architekturu místních budov, spjatých s obdobím Jiřího Koláře a jeho života v Praze 10.
Více o akci

 

 

 

O Jiřím Koláři

Jiří Kolář byl český překladatel, dramatik, básník a výtvarník. Především díky svým kolážím a experimentálnímu umění platí ve světě za jednoho z nejznámějších českých výtvarných umělců vůbec. V letech 1949 až 1959 žil ve Vršovicích, jejichž téma využil v řadě svých děl. Protože letos v srpnu uplyne dvacet let od jeho smrti, připomíná si MČ Praha 10 Kolářův odkaz tematickým rokem zaměřeným na jeho život a dílo. V letošním roce mu rovněž udělí čestné občanství in memoriam.
 

Z Krymské do Paříže
Jiří Kolář se narodil 24. září 1914 v jihočeském Protivíně, následně žil v Kladně, kde se také vyučil truhlářem a v letech 1929 až 1942 pracoval v různých zaměstnáních. V roce 1949 se přestěhoval do pražských Vršovic, na adresu Krymská 18, a začal se naplno věnovat výtvarnému umění a literatuře. S místem jeho bydliště se setkáme hned v několika Kolářových básnických dílech, ve sbírce Vršovický Ezop a zejména v jeho patrně nejznámější knize Prométheova játra, jejíž děj Kolář zasadil do Vršovic, a odmítl v ní všechny formy totalitní vlády. Napsal také báseň Vršovický Epiktet  (sbírka Marsyas), kniha Očitý svědek je deníkem zachycujícím rok 1949.  

Všestranný umělec začal svá dílka uveřejňovat časopisecky od roku 1938, o rok dříve měl první výstavu výtvarných prací. Byl členem Skupiny 42 (jejím programem bylo zmapovat městskou periferii), stejně jako vršovičtí sousedé Jindřich Chalupecký a Jiřina Hauková (v Praze 10 je po nich pojmenovaný park, další nese Kolářovo jméno). V souvislosti s rukopisným textem Prométheova játra s podtitulem Rod Genorův se dostal v roce 1953 do konfliktu s režimem. Text byl totiž nalezen při domovní prohlídce u literárního historika Václava Černého a zhodnocen jako politický pamflet. Kolář byl zatčen a strávil 9 měsíců ve vyšetřovací vazbě. Stejnou dobu mu určil i soud, proto byl následně propuštěn domů.

Roku 1969 ještě mohl odcestovat do Brazílie, následně pobýval v Kanadě, USA a Japonsku. Jenže v době normalizace jeho knihy začaly opět mizet z knihoven, roku 1977 podepsal Chartu 77. Režim se ho nakonec „zbavil“ tak, že mu neumožnil, aby se vrátil ze studijního pobytu v SRN. Od roku 1980 žil v Paříži, kde získal francouzské státní občanství. Odsud také finančně podporoval české umělce, kteří nemohli publikovat, zatímco jeho žena, výtvarnice Běla Kolářová, zůstala v České republice a jen složitě se za ním do zahraničí dostávala. Komunistický režim ho ještě stihl v nepřítomnosti odsoudit k ročnímu vězení a zabavit mu majetek. Po roce 1990 žil Jiří Kolář střídavě v Paříži a v Praze, zemřel 11. srpna 2002 v pražské metropoli.
 

Básně v obrazech, obrazy v básních  
V jeho díle se unikátně, a prakticky neoddělitelně, snoubí básnické a výtvarné umění. V obou oblastech byl novátorem a experimentátorem. Za pomoci básníka Františka Halase mu v roce 1941 vyšla první sbírka Křestný list, následovaly sbírky Sedm kantát, Limb a jiné básně, Ódy a variace, Dny v roce. Po vynuceném odmlčení vychází Kolářův veršovaný esej o poezii Mistr Sun o básnickém umění. Následovaly sbírky Vršovický Ezop, Nový Epiktet a Návod k upotřebení. Některá jeho díla vycházela v té době také v samizdatu. Složitě se k čtenáři dostávala již zmíněná kniha Prométheova játra, která vznikla již v roce 1950, v roce 1979 vyšla v samizdatu a 1985 v Torontu, oficiální premiéru v České republice ale měla až v prvním porevolučním roce. Složitý osud mělo i dílo Roky v dnech, to bylo sice dvakrát vysázeno, ale pokaždé bylo zničeno. Také Básně ticha mohly vyjít až po listopadu 1989. Kolář je také autorem deníkových záznamů a úvah – kromě Očitého svědka zpracoval ještě knihu Odpovědi. Pro děti napsal knížky Jeden den prázdnin, Nápady pana Apríla a s Josefem Hiršalem Kocourkov. Je autorem dramat Mor v Athénách a Chléb náš vezdejší.

Experimentální poezii se převážně věnoval ještě v 60. letech, následně se Kolářova tvorba zaměřuje převážně na výtvarné umění. Používal existující techniky koláže, ale postupně začal vytvářet i způsoby zcela nové. Vznikla tak roláž (koláž sestavovaná z pruhů), proláž (proužky výtvarných reprodukcí sestavované k sobě v různých variacích) nebo muchláž (zmuchlané reprodukce).  První výstavu své nové výtvarné práce měl v roce 1962 v klubové místnosti pražského výtvarnického spolku Mánes. V roce 1975 prezentoval v Guggenheim Museu v New Yorku tři stovky svých koláží a asambláží (dvojrozměrný obraz dostává třetí, prostorovou dimenzi).

Kolář je držitelem řady prestižních ocenění: v roce 1991 dostal vyšší státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy, ve stejném roce Cenu Jaroslava Seiferta za Prométheova játra. Z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a Theodora Pištěka vznikla v roce 1990 každoroční Cena Jindřicha Chalupeckého pro výtvarníky do 35 let.

 

 

Mohlo by vás také zajímat