Čas piety byl symbolický, Vasyl Makuch totiž svůj čin provedl v Kyjevě v 16:30 tamního, tedy v 15:30 středoevropského času. O den později na následky popálenin zemřel.

O pojmenování pěší lávky na začátku Ukrajinské ulice po disidentovi rozhodla před třemi lety – u příležitosti 50. výročí jeho upálení – Rada hlavního města Prahy. Letos k ní symbolicky položili věnec a květiny ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis a starostka MČ Praha 10 Renata Chmelová. Pietního aktu se zúčastnili i zástupci Kanceláře prezidenta republiky, Senátu Parlamentu ČR, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR.

„Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého muže, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: ´PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA!´ Křivdy a škody způsobené sovětskou okupací Československa mezi lety 1968–1991 byly nezměrné, bylo zlikvidováno nesčetně jednotlivých lidských osudů, plánů, vztahů a celých rodin. O to více je třeba si připomínat ty, kteří nemlčeli, a obzvláště ty, kteří nemlčeli v zemích, odkud přijeli ´vojáci v hranatých železných maringotkách´, jak zpívá Karel Kryl. Děkujeme Vasylu Makuchovi, že nemlčel,“ řekla ve svém projevu starostka a senátorka Renata Chmelová (VLASTA).

„Vasyl Makuch nebyl jediný na Ukrajině, kdo nesouhlasil s okupací Československa v roce 1968. Ukrajinský student Zorjan Popaďuk byl odsouzen k sedmi letům vězení za rozdávání letáků odsuzujících okupaci. Deset let ve vězení a ve vyhnanství za Uralem strávil Olexandr Serhijenko kromě jiného za to, že kritizoval okupaci Československa v roce 1968 a šířil v samizdatu ukrajinský překlad manifestu Dva tisíce slov. Ukrajinský poslanec, krymskotatarský lídr a neúnavný kritik ruské anexe Krymu Mustafa Džemilev kvůli svému odporu proti okupaci Československa strávil přes šest let v sovětských žalářích. Mnoho Ukrajinců vyjadřovalo svou podporu českému a slovenskému národu po okupaci Československa v roce 1968,“ doplnil ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. „Dnes, kdy Rusko okupuje část území Ukrajiny, cítí Ukrajinci naopak silnou podporu Čechů,“ zdůraznil Jevhen Perebyjnis.

O Vasylu Makuchovi:

Vasyl Makuch se narodil 14. listopadu 1927 ve vesnici Kariv nedaleko Lvova. Pod vlivem svého otce a sousedů vstoupil v sedmnácti letech do řad Ukrajinské povstalecké armády. V únoru 1946 byl během boje postřelen a zajat NKVD (centrální státní orgán Sovětského svazu). Prošel krutými výslechy ve lvovské věznici a 11. července 1946 byl vojenským tribunálem odsouzen k deseti letům nucených prací, jejichž většinu strávil v sibiřských táborech, jmenovitě v Dubravlagu v Mordvinsku.

18. července 1955 byl propuštěn z vězení a deportován do vyhnanství. Tam se potkal se svou budoucí manželkou Lidijí Zaparou, se kterou se později oženil. Nesměl se vrátit domů, proto se mladá rodina usadila ve městě Dnipro, odkud pocházela Lidija. V roce 1960 se jim narodila dcera Olha a v roce 1964 syn Volodymyr. Vasyl.

V říjnu 1968 si vzal Makuch dovolenou. Doma se rozloučil se ženou a dětmi: „Pokud se mi něco stane, vězte, že vás všechny velmi miluji“, řekl a jel navštívit své rodiče a sestru na západní Ukrajinu. Odtamtud se nevrátil do Dnipra, ale odjel do Kyjeva. S sebou odvezl třílitrovou sklenici tekutiny.

Dne 5. listopadu 1968 se Makuch na Chreščatyku, u vchodu do domu číslo 27, v blízkosti Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde 6. listopadu zemřel v důsledku popálenin 70% těla. Je pohřben v Dnipru.

Později jeho cestu budou následovat desítky lidí z nejrůznějších zemí postsovětského bloku: Mykola Bereslavskyj, Oleksa Hirnyk, Jan Palach či Ryszard Siwiec.