Vybrané články z tohoto čísla

Legionářskému pomníku se navrátí lesk

Významný pomník padlých legionářů a vojínů první světové války, který stojí poblíž metra Strašnická na rohu Mrštíkovy ulice, právě prochází restaurátorskou obnovou. Její zahájení se už nedalo odkládat, neboť pomník je dlouhodobě v nevyhovujícím stavu.

Publikováno: 17.01.2020
Kategorie: Měsíčník3089

Jako každé umělecké dílo z přírodního materiálu podléhá neustálému rozrušování a pozvolnému rozpadu za přispění povětrnostních vlivů. Poškození už bylo snadno patrné i pro laické oko a projevovalo se formou četných prasklin. Ty vznikají a rozšiřují se působením vody, která do pomníku vzlíná uvnitř, ale zatéká i zvenčí. Pomník je součástí kulturní památky areálu Nové strašnické školy, a proto jeho oprava probíhá pod dohledem Národního památkového ústavu. Je zapotřebí obnovit a očistit kompletně celý plášť pomníku a vrátit mu původní barevnost. Výsledkem by mělo být uvedení do stavu, který odpovídá době jeho osazení. Obnova bude probíhat během letních měsíců a odborně ji provádí firma ALTO štukatérství a restaurování, která vyhrála výběrové řízení.

Monument již skoro sto let připomíná památku 61 legionářů a vojínů, kteří položili život za vznik samostatného Československa. Skládá se z mohutného podstavce, zhotoveného stavitelem Sedláčkem. Má cihlový základ a omítku z umělého kamene, jemuž se říká teraco. Jedná se o směs cementové malty, vápencové drti a barviva. Takové řešení odpovídá dobovým poválečným poměrům, kdy se z nedostatku finančních prostředků pro tyto účely mnohdy volily lacinější materiály. Na soklu jsou připevněny desky nesoucí názvy významných bitevních míst, kde se naši legionáři proslavili: Zborov, Bachmač, Samara, Saratov, Verdun, Vouziers, Piava a Doss Alto.  

Horní část pomníku zabírá plastika klečícího svalnatého muže skládajícího vavřínový věnec na válečnou helmu. Sochu, která je rovněž z umělého kamene, vytvořil Josef Jílek. Předlohou mu byl model od jiného sochaře-legionáře Františka Duchače-Vyskočila. Restaurátor Jakub Tlučhoř, který má opravu na starosti, k tomu říká: „Socha je pravděpodobně odlita či vydusána technikou umělého kamene na ztracenou sádrovou formu a zpevněna železnou konstrukcí. Tato konstrukce se ukázala jako problematická, protože v důsledku její koroze došlo k roztrhání paže a drapérie sochy. Dále by v budoucnu docházelo k zatékání srážkové vody trhlinou a dalšímu nevratnému poškození. Musí se přistoupit ke stabilizaci koroze a uzavření trhlin.“

Výstavbu pomníku v nároží sadu před tehdy novou školní budovou zorganizoval místní „Kroužek přátel pro postavení pomníku padlým legionářům a vojínům“, jak zněl celý jeho název. Potřebné finance pocházely z různých zdrojů, například ze vstupného na legionářskou výstavku, která se konala v létě ve škole před dokončením sochařských prací. Součástí doprovodných akcí byla rovněž divadelní představení a odborné přednášky „k seznání života našich čsl. vojsk za hranicemi“.

Odhalení pomníku se odehrálo v neděli 11. září 1921 a podle dobového tisku se stalo „dojemnou a povznášející slavností, k níž účastníci dostavili se průvodem, v němž byly bílé družičky, sokolové, hasiči, řady legionářů a pozůstalí po padlých, hlavně ženy a děti“. Zazněly fanfáry z „Libuše“ a slavnostní sbor, přednesený pěveckým spolkem „Smetana“. Slavnostní řeč pronesl spisovatel a plukovník sibiřských legií Rudolf Medek. Od Kroužku přátel potom pomník převzal poslední starosta samostatných Strašnic V. Rulc. Chybí nám bohužel svědectví, zda se slavnosti zúčastnil také tvůrce pomníkové sochy, zmíněný Josef Jílek. Mohl mít totiž pěkně napilno, neboť ten samý den byl odhalen také další jeho pomník válečným obětem, a to v Lysolajích a zhotovený opět z umělé kameniny…   

Prozatím se nám nepodařilo dohledat historický snímek pomníku. Pokud nějaký vlastníte, prosíme  o jeho zaslání na adresu redakce, kterou najdete v tiráži.

 

 

Box:

František Duchač-Vyskočil

*16. 4. 1886 / † 8. 7. 1927
 

Ideový autor plastiky na strašnickém legionářském pomníku studoval na sochařské škole v rodných Hořicích a poté na Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka. Od roku 1909 měl vlastní ateliér, v němž vytvořil například pomník Mikoláše Alše pro hořické sady. Za války byl v Karpatech zajat Rusy a posléze vstoupil do legií. Zúčastnil se bitvy u Zborova, působil také ve Francii a Itálii. Z bojišť si přivezl četné kresby a náčrty. Po návratu zůstal v aktivní vojenské službě až do roku 1927, kdy odešel do výslužby jako podplukovník. Je autorem legionářského pomníku ve francouzském Vouziers a válečného sousoší „Vzdor“ v kasárnách v Jičíně. Pro jeho díla je typická robustnost a použití kubizujících tvarů. 

 

Zdroj: http://cs.isabart.org/person/3729/portraits

 

 

 

Celé číslo ke stažení

PDF, 5 MB