Dovolte, abychom vám vysvětlili, že se nejedná o zrušení školy se sportovním zaměřením - padesát let známé Vladivostocké, ale k 50. výročí naší školy jsme se rozhodli  pouze o změnu jejího názvu.

 Dovolte, abychom vám vysvětlili, že se nejedná o zrušení školy se sportovním zaměřením - padesát let známé Vladivostocké, ale k 50. výročí naší školy jsme se rozhodli  pouze o změnu jejího názvu.
        Vycházeli jsme z minulosti i přítomnosti, protože místo, kde naše děti tráví svá školní léta, jsou pro všechny Pražáky známá jako Eden. Musíte uznat, že málokteré místo v Praze je tak všeobecně známé, aniž by si toho byla veřejnost vědoma, jako Eden vršovický.
         Když za první samostatné Československé republiky na počátku dvacátých let tento rozsáhlý zábavní park podle vzoru rakouského Prátru na území Vršovic vznikl, měl navozovat iluzi pozemského ráje a byl koncipován opravdu velkoryse, rajsky.
           Eden, jak ve Vršovicích rozsáhlý zábavní park nazvali, se rozkládal mezi dnešní křižovatkou vršovické třídy s ulicí Bělocerkevskou a železniční tratí, kolem „laguny“, v místech někdejšího rybníčku pod Bohdalcem. Svoji největší slávu prožíval v období mezi dvěma světovými válkami, kdy do něj, především v neděli, přicházely za rozptýlením hlavně lidové vrstvy. Zajít si se svým děvčetem za zábavou právě sem do Vršovic patřilo doslova k dobrému tónu. Park byl na svou dobu neobyčejně bohatě vybavený a jistě by uspokojil i dnešního návštěvníka. Byla tu vodní laguna, na které se mohlo projíždět na loďkách a z tehdejších hledisek obří dráha z roku 1923, jejíž celková délka dosahovala více jak 5 km. Návštěvníci se mohli dále zhoupnout na houpačkách, svézt na kolotoči, zastřílet si na střelnici a nechyběla ani oblíbená atrakce tehdejší doby, velký tobogan. Ve střelnicích předváděli pražským slečnám své umění vojáci ze sousedních Vozatajských kasáren. V několika boudách se provozovalo i varieté.
O Velikonocích 1930 přijel do Edenu Ital jménem Zacchini, který se nechal vystřelovat do vzduchu z velkého děla. Zásluhou cestovatele Hagenbecka přijeli do Edenu i černoši z Habeše, kteří tu postavili ukázku pravé domorodé vesnice a za drobný peníz se nechali obdivovat návštěvníky.
Začarovaný zámek, cyklodrom i rozsáhlá horská dráha byly postavené na tehdy skutečně světové úrovni.Otevřeno bývalo denně, denně se také konaly koncerty, v centrálním Koloseu se tančilo, na laguně hrávalo divadlo a večer se pořádaly ohňostroje. Posezení uvnitř i na terase nabízela moderní kavárna a další podobné letní podniky, středem ke Koloseu vedla široká promenáda lemovaná stromy a zařízeními k občerstvení. Pořádaly se tu karnevaly,tomboly,otáčely kolotoče, houpačky létaly do nebes a nechyběla ani barevná fontána.
           Eden byl v těsné blízkosti dělnické nouzové kolonie domků, dřevěných bud i vagónů pod Bohdalcem, zvané Rafandaod, od níž byl zábavní park oddělen jen železniční tratí a seřazovacím nádražím, daleko sem nebylo ani z ještě rozsáhlejší kolonie na záběhlické straně Bohdalce, zvané Slatiny. Na západní straně sousedila s Edenem vršovická vozatajská kasárna a co by kamenem dohodil, byla na Míčínkách další vršovická kasárna, sídlo 28.pěšího pluku.
Protože tyto vrstvy nikdy neoplývaly penězi, navíc tyto končiny lákaly pochybné kriminální živly, není divu, že Eden a jeho okolí měly pověst nebezpečného místa, a tak vypravit se do něj z vnitřní Prahy bývalo spojováno s odvahou a lehkomyslností.
Na prosperitu parku pak dolehla hospodářská krize, ubývalo návštěvníků, tržby klesaly. V roce 1935 byla zbourána horská dráha a některé další atrakce. Eden čekalo ještě několik let živoření a pak zánik. Na části parku pak postupně vznikl velký sportovní areál Slavie Praha s fotbalovým stadionem, atletickým stadionem, víceúčelovou sportovní halou, plaveckým areálem a hokejovým stadionem.    
Eden jako zábavní park vstoupil spíše do městského folkloru a písniček Tím však popularita vršovického Edenu nekončí. Ještě za existence parku, ve čtyřicátých letech, se tu usídlilo sportovní sdružení Vršovice a do míst, kam kdysi měly proudit davy za zábavou a rozptýlením, se začalo chodit na fotbal a později na hokej. Tak se Eden stává „ rájem“ sportovců. Když byla v roce 1953 dokončena výstavba Edenu fotbalového a o něco později zimní stadion, když listujeme ročníky starých časopisů, zjišťujeme, jak Slavia nerozlučně s Edenem souvisí. Tady v červenobílých barvách střílel góly král střelců Pepi Bican, extraligu hokejovou trénuje slavný Vladimír Růžička, tady pokračuje Slavia na dlouhé cestě, pokryté prachem a slávou. Do ní jsou zapsána vzácná jména našeho sportu a přibývají nová , mnohá již také vepsána do třídních knih a třídních výkazů ZŠ Vladivostocká s novým názvem Eden, školy, která se snaží být rájem malých slávistů a všech, kteří ji navštěvují.
     Tak tedy  děti z Vladivostocké rozmnožují od 1. září svoje znalosti v ZŠ Eden a jejich učitelé jsou přesvědčeni, že kdo zná minulost míst, kde tráví svá školní léta, bude se aktivněji zajímat o jejich přítomnost.                 

Tweet

|