Ztracená duše národa
Patricie Dandová, 9.B 

Každým rokem se na ZŠ Olešská uskutečňuje projekt Příběhy bezpráví, který spadá pod záštitu organizace Člověk v tísni. Ani letos nezůstali žáci 9. ročníku ošizeni, a proto se v rámci dějepisu seznámili s panem Františkem Stárkem, který zažil krutost totalitního komunistického režimu a přišel o něm žákům vyprávět a odpovídat na jejich dotazy.
Po zhlédnutí krátkých dokumentárních filmů režisérky Olgy Sommerové z 50. let začala diskuze. Ze strany devátých ročníků se ozývaly zvídavé dotazy a pan Stárek na ně odpovídal jak nelépe uměl. Mnohokrát padly otázky, nad kterými se člověk pozastavil a snažil se jich dopátrat. Žáci si uvědomovali, jak mají velkou možnost dozvědět se informace z dob komunismu z první ruky.
Ať už tento projekt zanechal v žácích jakýkoliv dojem, bylo vidět, že jim historie jejich země není lhostejná.  

Tarik Muhič, 9.B

Ve třídě je ticho a všechny oči jsou upřeny k obrazovce, kde se promítá film  o 50. letech v Československu. Je vidět, že žáky 9. třídy emocemi a sentimentem nabitý film zaujal. Přestože film velice zaujal žáky, bylo to na účet dějepisu, protože emoce, zvlášť v jejich věkové skupině, snadno přebíjejí historickou objektivitu.
Filmu se sice dá z dějepisného hlediska něco vytknout, jde však rozhodně o zajímavé svědectví lidí, kteří mohou předat vlastní zkušenost. Jedná se o dokument Ztracená duše národa Olgy Sommerové. Vypráví o nejostřejším období třídních bojů mezi socialistickým, lidově demokratickým státním zřízením a jeho odpůrci z řad antikomunistů. Ve filmu má ovšem slovo jenom druhá jmenovaná strana.
K promítání došlo na Základní škole Olešská. Je součástí větší snahy různých organizací, jako Člověk v tísni, bavit se s žáky o moderních dějinách, což je pozitivní vykročení vpřed oproti létům minulým. Žáci také obdrželi dvojlist, ve kterém měli uvést vinu a trest vojáků, kněží, žen a kulaků, jež se ve filmu objevují. Na jednu stranu až udivuje hrdinství těchto postav, na druhou stranu je ale vidět i jednostrannost a přílišná hra na emoce.
Poté proběhla beseda s chartistou Františkem Stárkem. Původně nechtěl přijít kvůli nezájmu, kterého se mu často dostává ve školách, ale poté co byl ujištěn, že ve třídě jsou žáci, které téma velice zajímá, rozhodl se přijít. Padly obvyklé otázky, které by si po zhlédnutí filmu položil každý, ale také velice podnětné otázky vyzývající k diskusi a kontroverzi. Pan Stárek diskutoval s nadhledem, nebránil se žádné otázce a snažil se žáky co nejvíce zapojit do diskuse. Nejdiskutovanější byli bratři Mašíni, antikomunistický odboj, kolektivizace venkova.
Celá akce proběhla úspěšně a je živým důkazem toho, že se školy začínají touto etapou moderních dějin konečně více zabývat. Na otázku, zda moderní historie děti zajímá, odpověděla Mgr. L. Matoušová: „Ano, více se o těchto věcech baví kluci, mají pocit, že jsou již dospělí a řeší dospělé otázky.“ To je dobře, protože je důležité, aby tato generace znala historii, chápala ji a měla vlastní názor. Je důležité, aby paměť národa žila dál.