Na základní škole Eden zazněla dopoledne 26.3.2013 bahasa Indonesia.

„Selamat pagi, anak! Dobré ráno. Myšáku, pojď taky pozdravit děti!“  Plyšák Myšák pozval děti z 1. a 2. tříd na besedu o Indonésii. Je totiž velký cestovatel, viděl už celý svět. Kde leží Indonésie? Kolik tam žije lidí? Jak se tam mluví? Co tam jedí? Chodí tam děti do školy?  Jaké mají náboženství? Myšák přivezl tentokrát spoustu fotografií z džungle: čarokrásné květiny, úžasné vodopády, neklidné sopky a lávové kameny, exotická zvířata – hadi, gekoni, kaloni, makakové…Děti obdivovaly rýžová políčka, smály se rodinám makaků a se zatajeným dechem poslouchaly příběhy o démonech na ostrově Bali. Ohmataly si kokosový ořech, se kterým místní děti hrají na pláži fotbal, a pravé perly z ostrova Lombok. Kroutily hlavami nad buddhistickými chrámy a hinduistickými ceremoniemi. Obří mušle si přikládaly k uším a pestrobarevné korály si dávaly na hlavy. Ochutnaly sladké mango a pálivé jahody z lesa (chilly), voněly si ke koření (hřebíček), divily se rybám (tuňák, mahi - mahi) uloveným místními rybáři na jukungu, živě diskutovaly nad žraločím zubem. Třídou zazněla indonéská hudba gamelan (orchestr bicích nástrojů) a krásné indonéské tanečnice na obrázcích se usmívají a tančí svůj tradiční Kečak – tanec prsty a očima.

A paní učitelka zahalená v sarongu pronáší: „Saya guru di sekolah dasar. Apa kabar? Terima kasih, kabar saya baik.“

Tweet

|