V letošním školním roce jsme poprvé vyzkoušeli realizovat závěrečné zkoušky pro žáky 9. ročníků.
Žáci prokazovali své znalosti z českého jazyka, matematiky a z volitelného předmětu. Zde si mohli vybírat z chemie, fyziky, dějepisu, zeměpisu, občanské nauky, rodinné výchovy, cizích jazyků, ale třeba i tělesné výchovy. Zkouška probíhala jako „malá maturita“, žáci strávili 15 minut na „potítku“, kde se připravovali k samotné zkoušce. A potom už řešili  příklady z matematiky, rozebírali souvětí, prokazovali své znalosti z literatury, uplatňovali poznatky z četby. Zkoušku uzavřeli prezentací své práce z výběrového předmětu. Na závěr každého dne tříčlenná komise zhodnotila jejich snažení a po úplném skončení žáci dostali vysvědčení s výsledky jejich práce.
Proč jsme k závěrečným zkouškám přikročili? Chtěli jsme zjistit, jak žáci na závěr své školní docházky umí prezentovat své znalosti a dovednosti, umí zvládnout stres a trému. A co jsme zjistili? Překvapili mnozí. Někteří méně aktivní žáci vystoupili sebevědomě, připraveně a mnohdy i nad rámec požadovaného učiva. Někteří, u nichž jsme to i nepředpokládali, přípravu podcenili a výsledky byly slabší. Ale právě kvůli těm prvním stojí za to uvažovat i o dalším ročníku závěrečných zkoušek.