Hlavu máme všichni a přece je každá hlava úplně jiná.

Hlavu máme všichni a přece je každá hlava úplně jiná. Hlava je většinou první, čeho si na člověku všimneme. Hlavu zkoumají vědci, lékaři hlavu vyšetřují a léčí. Zvláště ženy se snaží, aby jejich hlava byla ta nejkrásnější. Každý člověk se ráno koukne do zrcadla a první co uvidí, tak svoji hlavu.
Možná někdo z vás slyšel příměr „ Máš hlavu jen na klobouk“. A proč bychom si nemohli s klobouky pohrát? Zrovna na „Apríla“ se hodí zařadit více humoru do výuky. Několikrát do roka si pro žáky paní učitelka vymyslí jiné dopolední vyučování. Přineste si jakýkoliv ozdobený klobouk, dotvořený různými doplňky a připravte si nějakou zajímavou hádanku. Zjistěte, jak se říká těm, kdo klobouky vyrábí. Tak zněl úkol pro děti z druhé třídy ZŠ Eden v Praze 10.
Hned po příchodu do třídy se objevovaly dětem úsměvy na tváři. Ve dveřích je vítala paní učitelka se slušivým „jarním“ kloboukem. Okolo hlavy jí totiž poskakovaly květinky, barevná vajíčka, motýlci, ptáčci.  Hlavy spolužáků rovněž pokrývaly velice nápadité klobouky papírové, látkové, slaměné – upravené na různé způsoby. Jedna maminka přinesla na výběr více modelů. Ten nejzajímavější byl vyroben ze dvou na sebe obráceně naražených kovových cedníků a ozdobený zvukovými efekty.
Hodina začala přehlídkou - jednotlivé modely se představily a roztančily se na hudbu.  Následovala část „Hádej, kdo jsem“. Děti poznávaly, kdo takový klobouk může nosit, jakou postavu znázorňuje, co nebo koho majitel modelu představuje. Některé klobouky charakterizovaly roční období nebo jen měsíc, jiné bytost.
V rámci dramatické výchovy si děti vyzkoušely pozdravy, které zazní, když se náhodně potkají  „dva klobouky“. Při improvizované komunikaci si užily spousty legrace. V rámci etiky se dozvěděly o významu pozdravu, o historii klobouků, smekání pokrývky na pozdrav aj.
Pod kloboukem se většinou skrývá hlava plná nápadů, a tak si  děti začaly navzájem dávat připravené hádanky .
Potom paní učitelka umístila 3 klobouky na stojací věšák – klobouk pro vodníka, loupežníka, kouzelníka. Děti si zkusily představit nejprve hlavu, pak i postavu pod kloboukem a následně  bytost nakreslily. Nakonec vybranou postavu postupně od hlavy k patě popsaly….( jaké má oči, vlasy, vousy, hlas, jaký má výraz, jak je postava oblečena, co dělá, čím je charakteristická…)
Děti se rozdělily na skupinky a z jednotlivých barevných písmen měly za úkol sestavovat slova, příznačná pro danou postavu. Jaké má vlastnosti, co dělá, kde se pohybuje. Zároveň si upevňovaly poznatky o slovních druzích - vytvářely tak řadu sloves, přídavných jmen,  spojovaly předložky se jmény….
Co se v naší hlavě odehrává? Děti se shodly, někdy mají hlavu plnou nápadů, jindy zase plnou nesmyslů. Ve skupinách sepisovaly do obrázku tvaru hlavy, jaké nápady či nesmysly se jim honí hlavou….
V hodině výtvarné výchovy si děti vyrobily z kartonu obličej, na čtvrtku namalovaly klobouk, prořízly otvor a rýhou prostrčily papírovou hlavu. Hotové dílo zavěsily na stuhu pod sebe a získaly zajímavou dekoraci na stěnu.
Na velký formát papíru děti sepisovaly, jaké přirovnání o hlavě slyšely. Nápady si navzájem sdělovaly a vysvětlily význam.  A tak se dozvěděly, co znamená, když se řekne:
Mám děravou hlavu, mám hlavu jen na klobouk, hlavou zeď neprorazíš, nechoď hlavou proti zdi, i kdybych se na hlavu postavil, mám hlavu jako meloun, nosí hlavu v oblacích, má v hlavě piliny, nejde mi to do hlavy, má plnou hlavu nesmyslů, mám hlavu v péru, nevím, kde mi hlava stojí, vykouřilo se mi to z hlavy, natluč si to do hlavy, přemýšlej hlavou, ne kolenem, já ti to vyženu z hlavy, dejme hlavy dohromady, nechej to koni, má větší hlavu….
 V hodině matematiky pracovaly děti ve dvojicích. Každá dvojice si z klobouku vylosovala dvě slovní úlohy a společně je řešily.
Na závěr si všichni zatancovali a to už byl čas na oběd. Duševní stravy bylo dost a děti se musely posílit na další odpolední aktivity ve školní družině a kroužcích.  Určitě při nich budou používat hlavu.

Tweet

|