Cykloprůzkum I: Pražští cyklisté dnes a zítra

Běžný pražský cyklista je starý asi 30 let, má v oblibě cykloturistiku a rád jezdí na horském kole. Nejraději by jezdil po segregovaných cyklostezkách a má odpor ke kočičím hlavám. To jsou jen některé výsledky rozsáhlého průzkumu veřejného mínění ,,Cyklistická doprava v Praze“ Technické správy komunikací. Více než tisícovka respondentů odpovídala na celkem 46 otázek, od toho, jak často a na jakém kole jezdí, přes dotazy na největší překážky bránící častějším používání kola v Praze, až po zhodnocení spokojenosti s rozvojem infrastruktury v posledních letech. Výsledky průzkumu jsme dále zanalyzovali a představíme vám je v sérii tří článků: Ten dnešní vás seznámí s tím, jací jsou pražští cyklisté, jak často po městě jezdí a jak často by po městě jezdit chtěli, kdyby mohli.

Průzkum po telefonu a internetu

Zpracovatel průzkumu, firma GfK Praha, se dotazovala pražanů ve věku 15-69 let, a to zčásti po telefonu (to pro zajištění srovnatelnosti se starším průzkumem z roku 2002), zčásti pomocí internetu. Úvodní otázky byly volené obecně k dopravě, aby se tazatelé ,,nezalekli“ a vzorek zůstal objektivní. Výsledkem průzkumu, který máme k dispozici, jsou tabulky s četností odpovědí na jednotlivé otázky.

Častí, aktivní a potenciální cyklisté

Respondenti byli rozděleni do skupin podle svého vztahu k městské cyklistice. Více než čtvrtina Pražanů jsou aktivní cyklisté, kteří jedou po Praze na kole alespoň jednou měsíčně. Potenciální cyklisté by jezdili, pokud by byly odstraněny všechny objektivní překážky – těch je skoro pětina. Lidé, kteří o jízdě na kole ve městě neuvažují, tvoří těsnou nadpoloviční většinu; ale můžeme to brát i tak, že těch, kdo už jezdí, nebo by po Praze jezdili rádi, je skoro polovina.

Jak často Pražané na kole v současnosti jezdí, ukazuje následující graf:

Věková struktura je zřejmá — využití kola klesá s věkem už od 24 let, i když zpočátku nijak výrazně. Za povšimnutí stojí prudší pokles u skupiny 30-39 let a skutečnost, že podíl pravidelných cyklistů (těch, co jezdí opravdu často) s věkem neklesá tak strmě.

Máme o kolečko víc

Pražská domácnost si ve městě drží v průměru 1,6 jízdního kola — to je (pokud uvážíme podíl necyklistů) docela hodně. S věkem stoupá obliba silničních kol, ve střední generaci drtivě převažují horská a treková kola, u nejmladších pak horská a fully. V průzkumu chyběla kategorie městského nebo užitkového kola, která se nejspíš rozplynula do kategorií ,,trek“, ,,jiné“ a „běžné silniční“.

Běžný pražský cyklista má tedy v průměru kolem 30 let a rozhodně dává přednost horskému kolu. Potenciální pražský cyklista (který by měl být na cyklistiku v Praze nalákán) je o několik let starší a lehce upřednostňuje trekové kolo.

Náš podíl na dopravním koláči

Průzkum zjišťoval, o kolik se zvýšil počet kilometrů ujetých Pražany po městě od posledního průzkumu realizovaného v roce 2002. Výsledek je rozporný. Zjištěný nárůst o 50% se zdá být dost malý, zpracovatel průzkumu ale tvrdí, že stará čísla mohla být nadhodnocená a nárůst je tedy nejspíš o nějakou tu desítku procent větší.

Všechny, kdo sledují rozvoj městské cyklistiky v Evropě a znají takřka neuvěřitelné podíly cyklistické dopravy ve městech jako je Kodaň, ale nejvíc zajímá, jaký kousek z dopravního ,,koláče“ si cyklisté ukusují v Praze. Na určení tohoto podílu (tzv. modal splitu) existuje standardní metodika; Ta má jasný účel: zajistit vzájemnou srovnatelnost výsledků.

Průzkum TSK se bohužel této metodiky nedržel. Sledoval podíly na přepravním výkonu, tedy kilometry ujeté za měsíc různými druhy dopravy. To jsou jistě také zajímavá čísla, jenže je nejde nijak mezinárodně srovnat. Provedl jsem tedy odhad, zahrnující převod ujetých kilometrů na cesty a začlenění hrubě odhadnutého podílu pěší dopravy. Výsledek není špatný: Podíl využití jízdního kola pro cesty vykonané po Praze se zdá být asi 1,8% (plus mínus odhadem 0,5%).

To není zrovna mnoho, ale uvědomme si, že se jedná o podíl celoroční. V sezóně bude vzhledem k silnému zimnímu útlumu číslo skoro dvojnásobné a může se tedy pohybovat někde kolem tří procent.

Jak vysoko lze vyrůst?

Pokud by se výrazně zmírnily překážky, které v současnosti cyklistická doprava má, vzrostlo by využívání jízdního kola asi na pětinásobek! V létě by na kolo vícekrát týdně sedlo až 32% obyvatel hlavního města (dnes je to 6,6%). Denně nebo skoro denně by jezdilo asi 10% obyvatel Prahy. Dále je ale nutno uvážit, že tento potenciální nárůst v době řekněme za 10 let vychází ze subjektivního vnímání cyklistiky lidmi v roce 2009, kdy v Praze ani v ČR prakticky nejsou žádné osvětové a reklamní kampaně na toto téma a dopravní ježdění na kole není společensky vnímáno jako velmi důstojné nebo dokonce módní. Pro skutečný potenciál v roce 2020 by ale bylo nutno vycházet z čísel změřených v roce 2020! Do budoucna je velmi pravděpodobné, že se bude image ježdění na kole zlepšovat, ve vzorku se objeví zcela noví mladí lidé. Lze očekávat, že podíl lidí, kteří o ježdění na kole ani neuvažují, bude za 10 let ve skutečnosti jiný.

V Praze je cyklistika výrazně sezónní záležitost, v zimě klesá počet cyklistů asi na šestinu letního stavu. Podle výsledků průzkumu by se to nemělo výrazně změnit. Stupeň využití infrastruktury v zimě by byl asi na 2/3 současného letního stavu. Zkušenosti ze zahraničí ale dávají tušit, že s nárůstem dopravní cyklistiky na úkor rekreační by se sezónní výkyvy výrazně změlčily.

Závěr

Tak to vidíte: Běžný pražský cyklista má kolem 30 let a nejčastěji používá horské kolo. Pražský podíl cyklistů na vykonaných cestách je asi 1,8%. Málo? To je pochopitelné, důležitější je však ten ohromný růstový potenciál. Kdyby byly vytvořeny podmínky, třetina Pražanů již dnes říká, že by na kolo sedla několikrát týdně, desetina pak denně nebo téměř denně. To už snad stojí za to, chtít po městě aby se trochu snažilo, ne?

Za týden se budeme věnovat tomu, co vidí Pražané jako nejzásadnější překážky rozvoji cyklistiky ve městě. Lze tušit, že na prvním místě je nízká bezpečnost jízdy na kole ve městě. Zajímavější je, že se ukázalo, které překážky jsou pouze zdánlivé — necyklisté se jich bojí, cyklisté jim však nepříkládají důležitost.

Průzkum a studii provedla firma GFK pro TSK (Technickou správu komunikací) Praha. Grafy a analýza Vratislav Filler.